Jmenuji se První kniha. Jsem dokončená a odehrávám se v překrásné zemi, která se nazývá…

Možná bych se do toho neměla hrnout tak po hlavě a začít pěkně od začátku.

První slova, která s jistou nesmělostí dopadla na čistý papír, se datují na květen 2019. Pamatuji, že každé z nich bylo nastokrát opraveno, to nekonečného váhání a nejistota... Říkala jsem si, bude to pokračovat?! Vždyť příběh ještě ani nezačal a mě tolik zajímá, jak to bude dál. Už jsem byla pomalu smířená s tím, že budu sice první knihou, ale pouze s jednou kapitolou. Netušila jsem, že spouštěcí mechanismus nepřetržité tvorby se odvíjí od podpory a motivace. A tou největší byla osoba, která mě jako první četla a udělila mi pozitivní ohlasy.

Pak se stal zen zázrak. Prsty se po klávesnici rozběhly rychlostí a energií, kterou jim ta povzbudivá slova dodala a já hrdě koukala na to, jak vznikám a stránky se plní vyprávěním, jedna za druhou.

Nepřetržitě jsem svítila z monitoru a někdo nade mnou usilovně přemýšlel. Tvůrčí duše, která nechala ožít svůj tajný svět. Obklopilo mě množství pestrobarevných nalepovacích papírků, fixů, vůně kávy a fantastická hudba. Ta zněla v tónech dobrodružství, smutku, radosti, romantiky i oslav.

A já si pořád říkala - skončí to někdy?

O tři měsíce později jsem na poslední řádku hrdě třímala slovo KONEC. Nejdřív jsem zcela nevěděla, co to znamená, ale potom si uvědomila, že pouto mezi mnou a tou, která mě napsala, zdaleka nekončí. I ona už se beze mě neobešla, a tak začala vznikat moje první mladší sestra...

Pozor! To je ale úplně jiný příběh, ten ať si sestra vypráví sama! Zpět ke mě!

Po mém dokončení práce neustala, i když jsem se trochu bála, že upadnu do zapomnění. Nastaly revize, čtení, další revize, čtení, první tisk… další opravy, pak další a další. Když nastal ten správný čas, byla vydána má první verze pro betačtenáře. Moc krásná, úctyhodně nadýchaná, konečně černá na bílém, s vlastní vazbou. Poprvé se do mě upřela řada zvídavých očí a prošly se mnou můj příběh. A každé jejich slovo, každá chvíle, kterou tomu tito čtenáři obětovali, byla zase odměnou a hnacím motorem pro tvůrčí duši, která pak neváhala psát dál a dál…

Touha představit mě světu na sebe nenechala dlouho čekat, oficiální rukopis si zabalil ranec a vyrazil na vandr, ze kterého se měl za týden, měsíc, rok... vrátit, buď s pořízenou nebo naopak.

Jenže reálný svět, kde nepomůže magie, ani kouzelné bytosti, zasáhly okolnosti, které nikdo neočekával. Ochromující vlna, která přinesla striktní omezení a brzy dopadla i na knižní trh. Ten se v samotné pouti za vlastní záchranou rozhodl odložit nově vzniklé rukopisy stranou, což není nic, zač by jim mělo být vyčiněno. Rukopis se vrátil a nezbývá mu než čekat. Bezpečně schovanému v šuplíku. Jednou zase přijde den, kdy bude vší silou bojovat za to, aby se k vám dostal!

Jenže touha vyprávět je neoblomná. Čtenáře potřebuje každý spisovatel k tomu, aby mohl dále tvořit. K umělcům jednoduše patří publikum, a o tom je celé toto vyprávění.

Není radno věšet hlavu, proto má autorka nepřetržitě píše dál. Můj příběh sice zůstane skrytý, dokud nevyjde jako skutečná kniha, ale pozvat vás do říše, kde se odehrávám, můžeme už nyní! Na pár minut vás unést a vtáhnout do nového světa, ať už ho chcete jen poznat nebo si od toho stávajícího na chvíli odpočinout, zasnít se a popustit svou fantazii můžete hned!