Říkáte si, co tímto titulkem, inspirovaným slavným Tolkienovým dílem, chci říct? Jednoduše to, že cesta k vydání první knihy je spletitá.

V roce 2019 jsem dokončila první knihu, o které se můžete dočíst v předešlém článku. Byl to neskutečný, povznášející pocit. Chtěla jsem psát neustále, pokračovat, dokud budu moct. Už nikdy nedělat nic jiného, jen vyprávět.

Dopadlo to tak, že jsem pokračovala. Napsala jsem další dvě knihy, proložila je trilogií v odlišném žánru, občas napsala nějakou povídku do soutěže. Dokonce jsem do jedné z nich sepsala kompletní rukopis. Mou klávesnicí prošly tisíce znaků, zhmotnily se stovky myšlenek, popsaly nekonečné lány fantazie. A jaký byl výsledek? Vůbec žádný.

První knihu jsem poslala do nakladatelství a zjistila, že nebude tak zázračná, jak jsem si mylně myslela. Nepřestala jsem však věřit ve své myšlenky. Naopak, jsem přesvědčena, že tuto sérii jednoho dne čeká slibná budoucnost. Ale budu muset udělat to, co mi předpověděl první redaktor, se kterým jsem v životě mluvila. Napsat ji znovu.

Všechny ty znaky, myšlenky, fantazie a desetitisíce hodin přemítání a vykreslování nových příběhů přinesly zásadní obrat. Povznesly mě v psaní na další úroveň, naučila jsem se vyprávět lépe a všechny připomínky, komentáře a kritika mě naučily novým věcem.

Jednoho krásného dne, bylo to před Vánoci, jsem se rozhodla zúčastnit literární soutěže. Připravila jsem kompletní rukopis za pouhých deset dnů. Psala jsem přes svátky, během oslav Vánoc i čekání na nový rok. Odevzdala jsem v termínu a světe div se, nic se nestalo. Kromě toho, že mě nakladatelství pozvalo na návštěvu a dala mi velice příjemnou životní lekci.

Hotový rukopis dlouho ležel v šuplíku, přesto jsem po nějaké době dostala chuť zkusit to znovu. S vidinou, že ho nechám přeložit do angličtiny a vydám ho svépomocí za hranice, následovala další spousta práce, která ho připravila na krasojízdu.

Všechno však usnulo, protože život přináší výzvy a občas zamíchá kartami, až to člověk těžko rozdýchává. Cesta do zahraničí se nekonala. A tak se dobře zpracované dílko uložilo zpátky do šuplíku a usnulo v jazyce mateřském, tam, kde mělo.

O několik měsíců později, kdy jsem se zúčastnila další soutěže s vydařenou povídkou, jsem opět očekávala zázrak. A ten se nekonal. Umístila jsem se spíše směšně, hodnocení bylo zmatené a uklidnění typu "Kdoví, kdo to tam posuzuje…" mi úplně nepomohly. Rozhodla jsem se tedy oživit uspaný rukopis – tak jak byl, bez jediné změny či čtení, poslala jsem ho do Albatrosu. Řekla jsem si – děj se, co děj. Všechny mé naděje a očekávání se nenaplnily a já už nevěřila tomu, že tudy vede cesta. Ano, na začátku jsem byla velmi zocelená, řekla si, že to bude na dlouho…, ale svíčka náhle začala dohořívat.

V dubnu téhož roku mi nečekaně přišla automaticky vygenerovaná odpověď: "Děkujeme za váš rukopis, máme zájem probrat možnost vzájemné spolupráce. V nejbližší době vás kontaktuje odpovědný redaktor."

Poté, co jsem se sebrala ze šoku, jsem znovu nahlédla do e-mailu a ono to tam bylo. E-mail od redaktorky z nakladatelství CooBoo, který optimisticky hlásal: "Máme zájem to vydat."

Plamínek se znovu zažehnul.

10. dubna 2025 vyjde Druhá tvář, můj debut, fantasy pro mladé čtenáře, v nakladatelství CooBoo.